BESKYD BIKE oficiální stránky

BESKYDSKÁ SEDMIČKA
Datum: 2.-4.9.2011

Z internetu jsme zjistili, že ve dnech 2.-4.9. startuje extrémní přechod Beskyd, který byl v delší variantě MČR v extrémním horském maratonu, Beskydská 7. Po krátké domluvě jsme se rozhodli asi měsíc před akcí s Robertem Solanským, že se tohoto podniku také zúčastníme. Poměrně nepříjemným překvapením ovšem bylo , že limit 2000 závodníků je již vyčerpán. Po emailové domluvě s ředitelem závodu, Liborem Uhrem, se i pro nás místečko nakonec našlo. Následně začala psychická příprava, protože jsme ani jeden neměli s podobným typem akce žádné zkušenosti a nevěděli co od toho čekat.
Den D přišel 2.9., kdy jsem se vydali ve večerních hodinách do Frenštátu pod Radhoštěm na prezentaci a výdej čipů v místním kině. Odtud jsme se přesunuli na start na náměstí, které již bylo plné nedočkavých turistu popřípadě běžců majících úplně jiné ambice něž my.
Startovní výstřel zazněl ve 21:00 a my se vydáváme na trať závodu. První kilometry jde ohromný balík cca 3000 lidí v pohodovém tempu až na Velký Javorník (819 m). Z Javorníku scházíme na Pindulu a následně stoupáme na Radhošť (1129 m). Na Radhošti dáváme první menší pauzu a následně se vydáváme do Ráztoky, kde na nás čeká první občerstvovací stanice. Zde doplníme tekutiny a vyrážíme přes Pustevny na Čertův mlýn (1205 m). Jakmile dosáhneme vrcholu, následuje opětovné slezení do údolí v Čeladné, kde na nás již čeká občerstvovačka s polévkou. Zde někteří, kteři přepálili tempo, uléhají ke spánku v připravené místnosti. To ovšem není náš případ a vydáváme se směr Smrk (1276 m), jehož vrcholu dosahujem při východu slunce, což je opravdu hezká podívaná. Tady se od nás oddělují dva kolegové z Frýdlantu, kteří s náma šli zatím celou trasu.
Sestup ze smrku přináší první bolístky, kdy Solemu praskl velký puchýř na patě (nepříjemná věc). Po zalepení a omotání paty objimadlem scházíme již ve velice pohodovém tempu do Ostravice. Tady se poněkud mění naše ambice z: dojít v co nejlepším čase - na dojít. . Pojedli jsme, doplnili tekutiny a vydáváme se na nejvyšší horu Beskyd - Lysou horu (1324 m).
Na vrcholu se ocitáme po více jak 13-ti hodinách chůze. Chvíli posedíme, pokocháme se a vydáváme se směr Krásná. Sestup sice znám z Lysa cupu, ale jak to bylo zasněženo tak mi nepřišlo, kolik je tam kamenů. V Krásné už i já zalepuju první puchýře a poznávám, že jít dolů je mnohem těžší a bolestivější než nahoru. Říkáme si už jen nahoru, dolů, ještě jednou nahoru a jsme v cíli. Vyrážíme směr Travný (1203 m), odkud scházíme (s velkou bolestí) na Morávku.
V sestupu se k obvyklým bolestem puchýřů přidává i koleno a a trochu kotník. Poslední část sestupu po sjezdovce byla obvzláště výživná. Hned si dáváme kofolu a pokračujeme na občerstvovací stanici. Cestou k občerstvovačce potkáváme další kolegy a všichni jdeme ne příliš přirozenou chuzí. Plno lidí kulhá. Travný byl fakt masakr. Posílíme se a vyrážíme na poslední větší výstup Ropice (1082 m). Tento kopec nemá konce a nechápeme, který umělec odhadoval kilometrové vzdálenosti.
Po hodně dlouhé době se na vrchol nakonec přece jen dostáváme a jeden z pořadatelů nás uklidňuje, že už jenom 4km a jsme v cíli. Tak jdeme půl hoďky, než potkáváme člověka co nám říká, že už jen 2km. Neváháme a poslední zbytky sil dáváme do běhu. Běžíme 15 minut a pořád ty 2km nejsou za náma. Tak přecházíme zpětně do chůze. Po cca 25 minutách jsme místo v cíli na Velkém Javorovém (1031 m). Jaké to překvapení. Do cíle opět 2km. To nás trochu rozhodilo, proto jsme rezignovali na jakoukoliv rychlou chůzi o běhu ani nemluvě.
Po 22 hodinách jsme nakonec zdárně v cíli. Začínáme řešit cestu domů, která není dvakrát organizátorsky zvládnutá a do dvou přistavených mikrobusů se nastupuje stylem - kdo se rychleji nacpe ten jede. Naštěstí aspoň v tomhle jsme rychlí a nastupujeme hned v první kole a sjíždíme do Tiri. Tady vyčkáváme na bus do Frenštátu.
O půl desáté večer jsme ve Frenštátě, odkud nás vyčerpané odváží paní Solanská, za což ji patří dík. Poté už jenom zbývá propíchat puchýře a jít spát. Za rok snad zase, ale je třeba se na to více připravit.

Výsledky 2011

Více informací o závodě zde: >>>

Ondřej Mizera















BESKYDSKÁ SEDMIČKA Datum: 2.-4.9.2011 Z internetu jsme zjistili, že ve dnech 2.-4.9. startuje extrémní přechod Beskyd, který byl v delší variantě MČR v extrémním horském maratonu, Beskydská 7. Po krátké domluvě jsme se rozhodli asi měsíc před akcí s Robertem Solanským, že se tohoto podniku také zúčastníme. Poměrně nepříjemným překvapením ovšem bylo , že limit 2000 závodníků je již vyčerpán. Po emailové domluvě s ředitelem závodu, Liborem Uhrem, se i pro nás místečko nakonec našlo. Následně začala psychická příprava, protože jsme ani jeden neměli s podobným typem akce žádné zkušenosti a nevěděli co od toho čekat. Den D přišel 2.9., kdy jsem se vydali ve večerních hodinách do Frenštátu pod Radhoštěm na prezentaci a výdej čipů v místním kině. Odtud jsme se přesunuli na start na náměstí, které již bylo plné nedočkavých turistu popřípadě běžců majících úplně jiné ambice něž my. Startovní výstřel zazněl ve 21:00 a my se vydáváme na trať závodu. První kilometry jde ohromný balík cca 3000 lidí v pohodovém tempu až na Velký Javorník (819 m). Z Javorníku scházíme na Pindulu a následně stoupáme na Radhošť (1129 m). Na Radhošti dáváme první menší pauzu a následně se vydáváme do Ráztoky, kde na nás čeká první občerstvovací stanice. Zde doplníme tekutiny a vyrážíme přes Pustevny na Čertův mlýn (1205 m). Jakmile dosáhneme vrcholu, následuje opětovné slezení do údolí v Čeladné, kde na nás již čeká občerstvovačka s polévkou. Zde někteří, kteři přepálili tempo, uléhají ke spánku v připravené místnosti. To ovšem není náš případ a vydáváme se směr Smrk (1276 m), jehož vrcholu dosahujem při východu slunce, což je opravdu hezká podívaná. Tady se od nás oddělují dva kolegové z Frýdlantu, kteří s náma šli zatím celou trasu. Sestup ze smrku přináší první bolístky, kdy Solemu praskl velký puchýř na patě (nepříjemná věc). Po zalepení a omotání paty objimadlem scházíme již ve velice pohodovém tempu do Ostravice. Tady se poněkud mění naše ambice z: dojít v co nejlepším čase - na dojít. . Pojedli jsme, doplnili tekutiny a vydáváme se na nejvyšší horu Beskyd - Lysou horu (1324 m). Na vrcholu se ocitáme po více jak 13-ti hodinách chůze. Chvíli posedíme, pokocháme se a vydáváme se směr Krásná. Sestup sice znám z Lysa cupu, ale jak to bylo zasněženo tak mi nepřišlo, kolik je tam kamenů. V Krásné už i já zalepuju první puchýře a poznávám, že jít dolů je mnohem těžší a bolestivější než nahoru. Říkáme si už jen nahoru, dolů, ještě jednou nahoru a jsme v cíli. Vyrážíme směr Travný (1203 m), odkud scházíme (s velkou bolestí) na Morávku. V sestupu se k obvyklým bolestem puchýřů přidává i koleno a a trochu kotník. Poslední část sestupu po sjezdovce byla obvzláště výživná. Hned si dáváme kofolu a pokračujeme na občerstvovací stanici. Cestou k občerstvovačce potkáváme další kolegy a všichni jdeme ne příliš přirozenou chuzí. Plno lidí kulhá. Travný byl fakt masakr. Posílíme se a vyrážíme na poslední větší výstup Ropice (1082 m). Tento kopec nemá konce a nechápeme, který umělec odhadoval kilometrové vzdálenosti. Po hodně dlouhé době se na vrchol nakonec přece jen dostáváme a jeden z pořadatelů nás uklidňuje, že už jenom 4km a jsme v cíli. Tak jdeme půl hoďky, než potkáváme člověka co nám říká, že už jen 2km. Neváháme a poslední zbytky sil dáváme do běhu. Běžíme 15 minut a pořád ty 2km nejsou za náma. Tak přecházíme zpětně do chůze. Po cca 25 minutách jsme místo v cíli na Velkém Javorovém (1031 m). Jaké to překvapení. Do cíle opět 2km. To nás trochu rozhodilo, proto jsme rezignovali na jakoukoliv rychlou chůzi o běhu ani nemluvě. Po 22 hodinách jsme nakonec zdárně v cíli. Začínáme řešit cestu domů, která není dvakrát organizátorsky zvládnutá a do dvou přistavených mikrobusů se nastupuje stylem - kdo se rychleji nacpe ten jede. Naštěstí aspoň v tomhle jsme rychlí a nastupujeme hned v první kole a sjíždíme do Tiri. Tady vyčkáváme na bus do Frenštátu. O půl desáté večer jsme ve Frenštátě, odkud nás vyčerpané odváží paní Solanská, za což ji patří dík. Poté už jenom zbývá propíchat puchýře a jít spát. Za rok snad zase, ale je třeba se na to více připravit. Výsledky 2011 Více informací o závodě zde: >>> Ondřej Mizera < zpět na homepage >