JARNÍ SOUSTŘEDĚNÍ VE VELKÉM MEDERU
Datum: 20.- 27. 3. 2009
PÁTEK 0. DEN SOUSTŘEDĚNÍ - PŘÍJEZD NA MÍSTO
Po roce se opět vracíme na místo loňského soustředění do Velkého mederu na jižní časti Slovenska. Náš odjezd provázely docela vydatné sněhové přeháňky a při přejezdu Bumbálkou to vypadalo spíš na lyžařskou výpravu, než soustředění v sedle. Cesta proběhla až na pár zaváhání:-), která nás stály skoro hodninu zpoždění docela dobře. Na místě jsme byli před 21. hodinou a začali vybalovat své pekelné stroje. Hotelové pokoje byly nachystány v perfektním stavu a stačilo jen naplnit skříně týmovým vybavením včetně všech podpůrných prostředků, které samozřejmě v rámci EU povoleny. Letošní soustředění se zůčastnil tým BB ve složení: Vítězslav Vrána, Třetina Tomáš, Monika Janošková, Zuzana Ličková, Radim Štekl, Vladislav Křenek, Štěpán Ritter. Dále pak tým HOKORu Rožnov v sestavě Zdenek Solanský, Robert Solanský a Bedřich Černobila. Doplnili nás také dva bajkeři a to Daniel Knápek spolu s Frantou Majerem. V půlce soustředění pak stávající tým doplní Lada Fojtášková s Markem Fojtáškem. Večer následovala týmová porada a plán jednodlivých tréninků. Zítřejší trénink proto bude v rámci rozjetí ve volnějším tempu.
text: Tomson, foto: Vranis
SOBOTA 1. DEN SOUSTŘEDĚNÍ
První den soustředění jsme všichni s velkým odhodláním nasedli na naše silniční kola, mimochodem já na svou zcela novou SUPici a vyrazili vstříc perfektně Štěpánem naplánované trase, směr Gabčíkovo. Musím podotknout, že samotnou mě překvapilo slunečné počasí doprovázeno teplotou vzduchu kolem 10 °C. Pohádka. Již po 10 km nás míjel opavský tým Bike One, což mi docela udělalo radost. Jelo se docela v ostrém tempu, které z větší části určovali borci z našeho spřáteleného týmu Hokor včele s Robertem a Béďou. Po 50 km jsme obdivovali krásy vodního díla Gabčíkovo z kterého měl, myslím každý zvláštní pocit a určitě i respekt. Následovala zpáteční cesta přes Číčov. Asi 20 km před cílem došlo k menší kolizi Bédi a Zdeny Solanského. Jejich kola se nebezpečně střetly a následoval pád. Jehož se zalekl i kolemjdoucí slovenský občan, který na nás začal mluvit anglicky…Where are you from? Což nás docela pobavilo. Naštěstí se nic závažného nestalo. Béďa měl sice lehčí otřes mozku, doprovázený zvracením, ale klid na lůžku a naše opečovávání mu určitě dodalo další bojovnosti na zdolávání budoucích kilometrů. Po zhruba 100 najetých km a ošlehaní zdejším nekompromisním větrem jsme všichni byli rádi, že si můžeme dát sprch, najíst se a ulehnout do svých postelí.
text: Monika, foto: Vranis
NEDĚLE 2. DEN SOUSTŘEDĚNÍJe neděle. Ranní probuzení nebylo zrovna po včerejších prvotních najetých kilometrech nejpříjemnější. Ten, kdo v zimě nezahálel a udržoval svou fyzickou kondici na patřičné úrovni, měl z velké části vyhráno. Zdejší rovinaté terény svádějící k rychlému nástupu a velkému tempu, které dokázal zpomalit jen zdejší, všemi známý prudký vítr, byly pro nás velkou výzvou. A proto nebránilo nic tomu, abychom nabrali do svých nohou možná co nejvíce kilometrů. Po dohodě s ostatními kolegy (Béďu jsme nechali v klidu na lůžku) jsme se rozdělili do dvou skupin. První skupinka v čele s Laďou, Štěpánem a Já vyjela přesně v 10 hod. Náš cíl byl najet v pohodovém tempu nejméně 100 km. Trasa vedla směr Koľárovo, posléze jsme míjeli Topolníky. Po 7O km se s námi rozloučil Štěpán, který zamířil k našemu apartmánu. Společně s Laďou jsme se rozhodli ještě pokračovat směrem na Gabčíkovo a přes Medvěďov domů. Nutno podotknout, že celých 120 km jel Laďa v čele našeho mini pelotonu a s velkým nasazením. No coment… Druhá skupinka, zbytek mých kolegů, vyjela asi o půl hodiny později. Jejich trasa směřovala směr Kolárovo, dále na Šalu, Galantu a zpět do Velkého Mederu. Po jejich příjezdu na jejich výrazu v obličeji bylo zcela jasně vidět vyčerpání. Myslím, že při dnešním silném větru a nižší teplotě vzduchu jejich 145 km bylo úcty hodné. V podvečer jsme navštívili místní termální lázně, (mimochodem jsme se zde pozdravili s opavskými bikery z týmu Bike One, kteří nás míjeli i při včerejším společném tréninku), kde jsme zregenerovali naše svaly, vyčistili mysl a nabrali spoustu nové energie do dalšího dne. Myslím, že dnešní den byl docela vydařený. S dobrým pocitem jsme se odebrali k spánku…
text: Monika, foto: Vranis
PONDĚLÍ 3. DEN SOUSTŘEDĚNÍ
Únava z předchozích dnů se začíná viditelně na všech projevovat, proto jsme zvolili na dnešní den individuální trénink a rozdělili se na více skupinek. Já, Štěrk a Zuzka jsme se rozhodli navštívit maďarský Györ. Jelo se v poměrně pohodovém tempu, ale po celou dobu nás provázel neskutečný vítr a chvílemi bylo velké umění se vůbec udržet na cestě. Po příjezdu do Györu jsme si udělali projížďku městem, poté se vydali zpět na Velký Meder, abychom vzápětí zjistili, že jedeme na Vídeň. I když jsem se v Györu narodil, bylo nutno použít štěrkovu mobilní navigaci, která nás konečně dovedla do cíle. Celkem najeto 65 poctivých kilometrů. V druhé skupině byl Láďa,Monika a Štěpán, jejich cílem bylo dnes natočit cca 100km. To se jim nakonec podařilo, když nakroužili kolem Mederu ještě 15 km nad daný limit. Třetí supina byla ve složení Tomáš, Zdena, Robert, Dan, Béďa a Franta. Ti se vydali směr Číčov, Kolárovo a jeké bylo jejich překvapení, když skončili až v Galantě. Tuhle variantu opravdu nikdo nečekal a s prošitými výrazy jsme museli navštívit místní TESCO, kde jsme bezmyšlenkovitě vrhali do regálů s jídlem. Po občerstvovačce nás čekalo ještě zbylých 40km...Naštěstí jsme chytli vítr v zádech a dotočili zbylých 40 až do Mederu. Dnešních 130 opravdu nikdo nečekal, obzvlášt, když nás zítra čeká Bratislava :-). Nezbývá, než opět zregenerovat síly a čekat hlavně přízeň počasí.
text: Tomson @ Vranis, foto: Vranis
ÚTERÝ 4. DEN SOUSTŘEDĚNÍ
Po včerejším večerním společném zasedání jsme se rozhodli absolvovat společný trénink do Bratislavy. Ještě ráno jsme o našem rozhodnutí měli jisté pochybnosti, neboť vzhledem k předpovědi počasí se měly z 60 % na území Slovenska vyskytovat srážky. Nakonec jsme přeci jen v 10 hod. vyjeli s tím, že pokud se černé mraky nerozejdou, než nám naše tachometry naměří 45 km, což je vzdálenost do Gabčíkova, objedeme kratší vzdálenost. Tempo hned na začátku bylo svižné. Asi po 10 km se od nás odpojil Štěpán, který si pokračoval sám po své ose. My ostatní jsme po chvilce stáli na hrázi Gabčíkovo, udělali pár fotek a pokračovali proti větru k hlavnímu městu Slovenska. Musím přiznat, že většina našich borců se poctivě střídali na špici a rozhodně jim nebylo co závidět. Prudký protivítr a občasné sněhové přeháňky nám všem přidávalo na obtížnosti ujetých km. Nesmím zapomenout pochválit Laďu Křenka, který mě celou dobu „kryl záda“, svým způsobem dával důležité rady a hodně pomáhal. Děkuji mu za to. Myslím, že v takovém ostrém tempu a „palbě“ jak říkají kluci, bych měla malou šanci dojet do cíle. Také došlo na jeho slova: Neboj, co sa bojíš… Konečně jsme zahlídli tamější bratislavskou věž a plni očekávání zamířili do zdejší osvědčené restaurace. Během našeho společného obědu se venku strhla sněhová bouře, která naštěstí po chvíli odezněla a my v klidu mohli pokračovat zpáteční cestou podél přehrady. Tentokrát již cesta probíhala o poznání rychleji, protože jsme měli vítr v zádech. Naše rychlost místy překračovala i 50km/hod. Asi 30 km před cílem začalo pršet a déšť nás doprovázel až do příjezdu k našemu apartmánu. Posléze jsme se všichni osprchovali, rozložili mokré oblečení, pochutnali si na výborné kyselici, kterou nám uvařil Laďa a opět šli zregenerovat naše unavené těla do zdejších termálů. Myslím, že po dnešním výkonu 155 najetých km budou všichni spát jako mimina.
text: Monika, foto: Vranis
STŘEDA 5. DEN SOUSTŘEDĚNÍ
Dnešní ráno bylo ve znamení azurové oblohy. Kromě nízké teploty kolem 2°C to byly optimální tréninkové podmínky. Dnešní ranní brief, kde byla přítomna polovina pelotunu se vytvořil plán směr Komárno. Ve svižném tempu se vyrazilo jako vždy, v 10.00. Vítr jsme měli v zádech a tak prvních 30km doslova uletělo. V Komárnu jsme se zastavili ve zdejší výborné kavárně, která byla však k překvapení všech opatřena cedulkou ZAVŘENO. Nezbývalo, než najít jinou alternativu a spočnout v nedaleké hospůdce. Na oběd se podávalo menu za 3eura, po kterém následoval zákusek a kávička :-). Je třeba přiznat, že z vyhřátého posezení se nám do sedla moc nechtělo, ale zbýjací kilometry by za nás jen těžko někdo došlapal. Z Komárna jsme pokračovali směr Kolárovo a odtud se stočili směr Topolníky. Vítr se stáčel všemi směry a občas to s námi docela nepříjemně mávalo. Meder se nám pomalu zase začal přibližovat a po projetí Okočem zbývalo finálních 10km. Při pravidelném střídání se dnešní trenink jel v super tempu a 100 kilometrů v nohách bylo jen lehce znát. Po příjezdu byla naordinována již tradiční regenerace, dle individuálních dávek každého jedince. Dnešní den byl posledním pro Dana, který musel vzhledem k pracovním povinnostem opustit naše řady. S pobytem a působením v našich řadách, byl troufám si říci, velmi spokojen a určitě můžeme počítat s jeho účastí na některém z našich domácích treninků. V rámci regenerace se někteří vydali navštívit i zdejší masérský salon, což byla příjemná úleva ztuhlé svalové hmoty. Večer byl ještě očekáván příjezd Lady s Markem, kteří se objevili lehce před 20tou hodinou. Jejich zpávy o průběhu počasí doma nás jen utvrdily o tom, že načasování našeho pobytu v Mederu bylo excelentní. Dnešní den probíhal opět v pohodové atmosféře ke spokojenosti nás všech.
text: Tomson, foto: Vranis
HOME VIDEO >>>
ČTVRTEK 6. DEN SOUSTŘEDĚNÍ
Do čtvrtečního rána jsme se všichni probudili v naprosté pohodě a harmonii. Posnídali jsme, vypili kávu, poseděli v naší kuchyňce a pomalinku se připravovali na náš předposlední výjezd. Zdeňa Solanský naplánoval trasu, která se přizpůsobila míjivému počasí. Teplota kolem 8 °C, bezvětří, ale s oblohou plných černých mraků. Cíl byl jasný, ve svěžím tempu najet alespoň 1OO km. V 1O hod jsme už byli všichni seřazení, včetně Lady a Marka,( kteří za námi přijeli včera ve večerních hodinách) v jedné lajně, udělali pamětní fotku a znova frrrrrr do nekonečných rovin. Při průjezdu Gabčíkovem se ohlásil první Štěrkův defekt. Při té příležitosti jsme se všichni nadopovali nějakými cukry a trochu se posilnili a hurá vstříc dalším km. Celá skupina jsme se drželi pohromadě, kupodivu i mladý Solis s Béďou to „ NERVALI“ a rychlostí zhruba 30 km/h jsme se přibližovali k Topoľníkům. V Medvědově se na Štěrka usmálo opět štěstí v podobě defektu, který jsem nezaregistrovala…To znamenalo pro Víťu a Zuzku odpojení od skupiny a zbytek trasy dojet už samostatně. S oblohy začínaly pomalinku padat kapky deště. Musím podotknout, že bylo na místní poměry skoro bezvětří. Jelo se mi výborně, pod taktovkou Ladi Křenka mi km ubíhaly jako po másle. Na rozcestí zhruba 8km před cílem se od nás odpojil Štěpán s Markem. Ostatní se rozhodovali kudy pokračovat. Já s Laďou jsem se nezastavovala a v rozjetém tempu zamířila směr Číčov, Tůň pak Velký Meder. Zdálo se mi, že jsme jeli jako o závod. V Tůni na nás zaútočila silná trojka Solis, Béďa a Zdena. Nekompromisně a takticky nás předjeli. V duchu si alespoň trochu zazávodit, jsme se s Laďou pokusili o lehčí spurtík s cílem dojet je. Laďovi se to samozřejmě podařilo. Nakonec na mě hoši počkali a společně jsme dojeli do Mederu. Kousek za námi byla pak Lada na svém zcela novém biku, Tom a Franta. Musím přiznat, že to byl pro mě asi nejlepší trénink… S dobrým pocitem a se 115km v nohou jsme si pak všichni pošmákli na lahodné gulášovce, kterou pro nás uvařil hádejte kdo?
text: Monika, foto: Vranis
PÁTEK 7. DEN SOUSTŘEDĚNÍ
A je tu poslední den soustředění, na který byla naplánována pouze lehká vyjížďka na přehradu Gabčíkovo. Avšak vzhledem k tomu, že jsme ráno museli opustit barák a po příjezdu se již nemohli osprchovat a domů tak jet zpocení, některí lidé tuto variantu ráno odmítli s tím, že raději pojedou hned domů. Postupem času se přidali i další a vyjela pouze sama Lada s doprovodným vozem, který řídil její manžel Marek.
Ostatní jsme se vydali směrem k Rožnovu, kde jsme zakončili soustředění společným obědem.text: Vranis, foto: Vranis
tým BB
