AUTHOR BIKEMARATHON SÚLOVSKÉ SKÁLY - Sůlov
Datum: 23.6.2007
Letošní rok je opravdu maratony doslova nabitý a proto není nouze i o zahraniční podniky, kterým AUTHOR bikemaraton Súlovské skály opravdu je. Našim slovenským sousedům se daří pořádat závod, který svou organizací a ůčastí patří mezi nejvydařenější na Slovensku, což potvrdil i letošní už 9.tý ročník na který se sjelo 721 bakerů a bajkerek ze 7mi zemí.
Já se spolu s přítelkyní vydal do dějiště závodu již v pátek, abych předešel tlačenicím na sobotní prezentaci a mohl si tak v klidu doladit svůj závodní stroj a ubytovat v místním penzionu. Počasí slibovalo krásný závod, ale když jsem prohodil pár větiček s místním borcem, usoudil jsem, že ještě není zcela vyhráno a že do rána se může počasí docela změnit.
Vše se potvrdilo už v předvečer závodu, kdy jsme při návratu z „jediné“ místní restaurace docela dobře zmokli. Déšť bičoval místní kopce ještě do pozdních nočních hodin, z čehož jsem měl docela dobré „nervy“a obavy z ranního probuzení. Naneštěstí bylo ranní probuzení bez známek deště a tak začala předzávodní horečka. Poslední kontrola stroje neprokázala žádné technické nedostatky a s pohledem na čas jsem se lehkým vyjetím vydal vstříct místu startu. Celkem byly 3trasy v délce 93km, 49 km a 29km, já zvolil zlatou střední cestu. (49 km). Start byl naplánován podle délky trasy a to 9.00 – 93 km, 9.15 – 49 km a 9.30 – 29km.
Nakonec se všechny 3 starty posunuly o 15 minut a já vyrazil spolu s balíkem 444 závoďáků okusit kvalitu místní trati. Peloton se asi 5km ubíral po místní asfaltce, kde mi tepovka opět atakovala hranici maxima…ale na to jsem si v podobných začátcích už docela (musel) zvykl.
Následoval první nájezd do terénu a první „prošívárna“ spojená s překvapením v podobě docela velkého množství bahna, které zapříčinil noční vydatný deštík ?. Po mírném stoupání kdy jsem byl bahnem doslova obalen se šlo z pedálů a s tím, že se budu muset občas svůj stroj tlačit, jsem už tak nějak počítal. Následoval slalom v lesíku mezi stromy, pár menších výjezdů a pak padák do údolí v podobě docela krkolomného sjezdu po louce, kde si pláště ucpané bahnem doslova dělaly co chtěly…Asi po 15 kilometrech se trať vracela zpátky k místu startu, kde byl sjezd na asfalt a po asi 1 kilometru zase nájezd do terénu. Startovní pole už bylo v tuhle chvíli docela dobře roztrháno a nějaké zašpuntování ve výjezdech nehrozilo. Hrozící byly jen sjezdy na mokrých kamenech a kořenech, kterých bylo docela dost a nejlepší variantou bylo proletět tyto úseky bez brzd. Asi na 30 kilometru jsem dojel skupinku 3 borců, se kterýma jsem jel dalších 5 kilometrů. Sil bylo docela ještě dost a proto jsem zvolil variantu, že se bud neskutečně prošiju, nebo to prostě pojede…Zadařilo se a po projetí poslední občerstvovačkou za mnou uvisel už jen jeden borec, kterého jsem po krátkém stoupání ztratil. Poslední kopec, který následoval jsem doslova vyletěl a za povzbuzování přihlížejícího borce, který mi oznámil, že mám před sebou posledních 300 metrů a pak už jen 3 kilometrový sjezd do cíle, jsem dojel dalšího bajkera, který dost vyjeveně zjistil, že se bude ještě závodit a opřel se do pedálů. Tomu jsem nedokázal odolat a s vidinou dalšího skalpu jsem ho v půlce sjezdu orval. Až do cíle jsem si pozici už uhlídal a dojel k mé spokojenosti a překvapení na celkově 18. místě a v kategorii ELITE B na místě 8. V cíli mě ovšem čekalo ještě jedno překvapení - po následném vydechnutí jsem totiž zjistil, že stojím na ráfku a zadní kolo je prázdné. Nejspíš jsem to v posledním sjezdu někde prorazil, ale kolo naštěstí udrželo až do projetí cílem, za což jsem svému stroji stáje „APACHE“ docela dost vděčný ?
Závod hodnotím jako povedený a nezbývá než se těšit na další, příští rok jubilejní 10. ročník.
Více informací o závodě zde >>>Text: by Tomson / foto by Barča
