OKOLO VVP LIBAVÁ
22.7.2007Nastal čas zase někam vyrazit. Tentokrát s bráchou a to něco delšího. Nakonec padla volba, že objedeme VVP Libavá po hranici z Olomouce až do Klokočůvku u Oder.
Vyrážím z domu, s bráchou mám sraz u střítežského mostu v 5:25h. Následuje přesun do Valašského Meziříčí na vlak - směr Hulín. Dnes to jedu na Super Speciálu, tak uvidím, kolik sil navíc mě to bude stát. Ve VM nasedáme do vlaku, který odjíždí 5:53h do Hulína. Mezi Kunovicemi a Osíčkem je výluka. A tak spolu s koly nastupujeme v Kunovicích do autobusu a v Osíčku zpět do vlaku. V Hulíně přesedáme do rychlíku a v Olomouci vystupujeme v 7:50h, což je skvělý čas. Ve vestibulu si dáváme kávu a cca po 8:00h vyrážíme. Čeká nás zhruba 30 km do Domašova n/B nádherným a zapadlým údolím Bystřice. Až do Hluboček jedeme po žluté turistické značce. Cesta je rovinatá, stále něco fotíme. Jeden převod mně vůbec neomezuje. V Hlubočkách kupujeme ve večerce vodu a něco k snědku. Z Hluboček jedeme po neznačené trase až do Hluboček - Dukly. Tam se napojujeme znovu na žlutou turistickou značku, ale jedeme po ní jen krátce. De facto jedeme furt kolem řeky Bystřice a stále nás provází také železniční trať Olomouc - Krnov. Vjíždíme do Hrubé Vody. Na Vlakovém nádaží je dokonce ještě německý nápis Gosswasser. Nádraží je stále stejné od doby, kdy jsem tu jel poprvé - na podzim roku 1989 na SOUŽ do Krnova. Tady se opravdu zastavil čas, jak je vidět i na osazenstvu hospůdku u "U Supa". Obsluhuje tu svérázný hospodský s velice peprným slovníkem. Dáváme si nějaké to pivko, a cca po hodině pokračujeme směrem na Smilov. Z něj zbylo jen pár domů, zbytek pohltil VVP Libavá. Přibyla tu značená cyklotrasa. My jedeme podél kolejí vpravo, kde následují tři brody. U prvního brácha se slovy "to projedu" vjíždí do vody, ale v polovině mu prohrábne zadní kolo a máchá si obě tretry ve vodě. Další brody už se mnou přechází naboso. Míjíme zajímavý srub po pravé straně. Vjíždíme do osady Smilov. Fotíme okolí a kolem závory vlevo pokračujeme stále proti proudu Bystřice i kolem propletajících se kolejí. Následovat bude Jívová, ale nepojedeme do obce, nýbrž odbočíme vpravo k železniční zastávce. Tam si dáme přestávku na jídlo a přejedeme kolem chatek lesem. Cesta najednou končí, ale vím že vlevo vedou koleje. Proto se škrábeme prudkým srázem na trať. Jdeme podél kolejí asi třista metrů k mostu. Za chvíli slyšíme houkání a zvuk vlaku. Prosviští kolem nás osobní vlak z Olomouce. Už jsme u mostu, vylezeme na něj a fotíme. Sto metrů od něj je jívovský tunel. Znovu fotíme, teď pojedeme z kopce a dojedeme k rybím líhním. Dále do Domašova už vede jen turistická (modře značená) stezka. Ta nás přivádí ke skále Malý Rabštýn. Potkáváme zde partičku horolezců. S koly na rameni šlapeme podél skály nahoru. Ze skály je nádherný výhled. Chvíli se kocháme a poté pokračujeme k domašovským kameným proudům. Stezka je místy nesjízdná, prudká, plná velkých šutrů. Již po několikáté míjíme dětský tábor, zdejší končiny jsou pro ně jako stvořené. Projíždíme kolem týpí, polní kuchyně a hřiště. Tady asi dvacet dětí spolu s vedoucíma hrají fotbal. Zase jedeme podél kolejí a vjíždíme do Domašova nad Bystřicí. V hospodě zaháníme žízeň a poté šlapeme do kopce směrem na Vésku, Podlesí a Budišova nad Budišovkou. Odtud kolem kempu bývalých břidlicových dolů až do Hadinky. Je tu pěkné koupaliště, ale my musíme pokračovat dále do Klokočůvku. Na stromech jsou kromě turistických značek i značky "Oderské mlýnice", zdejšího mtb závodu, který jsem už několikrát absolvoval. Letos si ho určitě nenechám ujít. V klokočůvku je poměrně dost lidí. Pokračujeme dále a "na Růžku" si dáváme něco na jídlo. Ještě nám chybí skoro padesát kilometrů domů a přes devadesát už máme v nohách. Jedeme směrem do Oder a Jeseníku, kde pijeme místní kyselku přímo z pramenu. Teď nás čeká Vražné, Palačov, Valašské Meziříčí. Už nikde nezastavujeme a naše cesty se rozdělují u lávky pro pěší mezi Zašovou a Střítežem. Tam se rozloučíme a odjíždíme domů.
Nakonec nám to celé pěkně vyšlo, počasí přálo, brácha měl akorát jeden defekt. Mně taky ten jediný převod 34x16 skoro neomezoval. Tahle trasa je pro singlespeed ideální. Aspoň jsem měl čas pozorovat krajinu a nemusel jsem přemýšlet jaký kvalt zařadit.
Necelých stopadesát kilometrů jsme zvádli pohodovým tempem za osm hodin čistého času.Domů jsme dorazili okolo dvacáté hodiny.
Nádražák (Zdeněk Kohoutek)
Foto Nádražák
