Nutno uznat, že kdo dnes není v nějaké sérii, jako by nebyl.
Připraveny jsou dvě trasy: 58 km s převýšením
1730 m a dětská 30 km
s převýšením 800 m. I když kratší trasa
je vážně rychlovka, i tak přilákala na 140 kousků, na hlavní
trasu se pak postavilo 170 borců.
Po
startu se jede hned vzhůru po šotolinových cestách. Po nastoupaných
300 výškových metrech se dostáváme pod Kamenárku
na lesní cesty a přichází první sjezdík. Ačkoliv po startu
mě předjelo spousta lidí a zvostra vyrazili, tak si teď
užívám postupného posunu kupředu. Cestou do kopce stáhnu
i Milana z týmu, a jelikož jako domácí trasu známe, je nám
veselo, vtipkujeme, jen ostatní se nechytají. Tedy stálý
postup k předním pozicím. Na Velký Javorník,
kde je v 850 m.n.m. vrcholová prémie, se už opět dostáváme
po šotolinách, takže zcela na pohodu a omlouvám se všem,
kterým jsme pod vrcholem říkali, že už to bude jen 6 km
nahoru, to jsme chtěli jen navázat hovor.
Rozhodně
následujících 10 kilometrů naopak vede vesměs dolů zpět
do Rožnova. Nejprve neuvěřitelně rychlým
sjezdem, kde jsem vytáhl 80! Nato přichází velmi pěkná hřebenová
pasáž, kde se střídalo jehličí, travnaté stezky a lesní
cesty a pak příjemným lesním sjezdem na Dolní Paseky.
V Rožnově nás pak čeká první občerstvovačka. Poctivě se
občerstvíme, prý jsme první, co se zastavili. Je na co.
Čeká nás 15 kilometrů, na nichž se postupně dostaneme do
1000 m.n.m. těsně pod Radhošť. Nejzajímavějším místem je
krátký sjezdík po červené turistce z Radhoště, kde hned
první ostřejší zatáčka většinu bikerů vyhazovala přímo do
stromů. I já si zde dal svou pořádnou porci adrenalinu.
U
chaty Mír je pak občerstvovačka, která
mi po polské zkušenosti (zmíněno v seriálu
MTB Trophy) připadá jako v ráji. Koláčky,
záviny, chleba se špíčkem a jiné dobroty včetně piva. Prostě
krásný výlet. Jeden plech si beru sebou, kdybych zkřečoval.
Pod Radhoštěm posílám dnes pěkně jedoucího
Milana pro lepší výsledek a dojíždím na pohodu, abych se
neutavil. Ostatně hned v následném sjezdu se vyválím v louži,
ale ani škrábnutí. I přes větší množství kamenů je sjezd
do Bacova nejkrásnější. Na 5 km klesneme
o 500 metrů.
V
Bacově na 44 km by mnozí přivítali asi
něco pohodového do cíle, ale přichází výhledově vděčný výjezd
na Búřov, teda pokud něco uvidíte přes
čúrky potu, protože se jedná o nejstrmější kopec. Projedeme
pár valašských samot a konečně dolů na Dolní Bečvu.
Odtud až do cíle krásným singltrailem podél řeky Bečvy.
V závěru na úzké stezce v zeleném houští není před sebe
vidět dál než na 10 metrů. Když jsme z něho vyjeli, jsme
najednou v cíli.
Finišuju
těsně pod hranicí tří hodin, tedy splněná psychologická
hranice. Stačí to na 42. celkové místo, ale především jsem
si to dnes náramně užil. Ve sport campu jsem si stihnul
dát nějaké pivo (ten vrchní byl „nějakej divnej“). Počasí
narušilo závěrečné vyhlašování, nicméně mezi kroupami a
přívalovými dešti se přeci jen našlo malé bezdešťové okénko
na vyhlášení.
Na bedně se stálo takto na 58 km:
1.
Haman Martin Maxidek Cannondale 2:19:58
2. Kamler Josef ČS MTB II 2:21:13
3. Kaver Adam BIKE 2000 2:26:38
A
na 30 km:
1.
Solanský Robert Hokor Rožnov /BESKYD BIKE
1:15:46
2. Polák Martin GALAXY GS Jistebnice 1:16:42
3. Bílek Petr ČS MTB 1:19:15
Co
říci závěrem. Tak trochu mě mrzí, že se Petyša
netěší větší účasti. Kvalitní organizace a zajištění (kluci
z Beskyd
biku se fakt vytáhli), krásná trasa
a příjemné okolí Beskyd vytváří dohromady ve srovnání s
velkými akcemi příjemný standard.
Tonda
Liebel |