V sobotu 21. 5. jsme absolvovali 3. závod série "Kolo
pro život" nazvaný Trans Brdy a Open jízdu k tomuto závodu
situovanému do krásného okolí řeky Berounky se startem v Letech
u Prahy (neplést si s Lety u Písku, kde stojí na místě koncentračního
tábora ten slavný vepřín). Hodně jsem se těšil na trať, protože
Brdy mě už nejednou poučily, že i když tu člověk nenajde tolik
krpálů jako na Valachoch, tak členitý terén dokáže bikera pěkně
překvapit i potrápit.
Než popíšu vlastní závod, dovolte pár slov k organizaci závodu.
Propozice a pořadatel slibovali řadu organizačních vychytávek
a doprovodných akcí, takže jsem byl hodně zvědavý, na kolik
procent se vše slíbené povede uskutečnit. Už předem musím říct,
že pořadatel vše co slíbil, splnil na 105 %. Namátkou vybírám:
- Možnost registrace a vyzvednutí čísla a čipu (bez zálohy!)
už 3 dny před závody přímo v Praze, což při počtu cca 1200 startujících
určitě vyřešilo řadu chaosů než kdyby registrace probíhala pouze
až na místě startu.
- Zdarma přeprava závodníků a jejich doprovodu z Prahy až do
dějiště závodu a zpět a to historickým vlakem s úschovou kol
a historickým barem.
- Open jízda s průvodcem o délce asi 20 km pro doprovod závodníků,
která vedla Českým krasem přes Karlštejn a kolem Koněpruských
jeskyní.
- Zdarma servis Park Tools.
- Tombola a rocková afterparty (jako záskok za skupinu Pražský
výběr koncertovala skupina Pražský výtěr:)
Z vlakového nádraží v Řevnicích je to do Letů ani ne kilák.
Umístění nafukovací podkovy startu a cíle v centru dědiny mi
nejdřív přišlo naprosto úchylné, protože jsem nechápal, jak
má proběhnout start 1200 lidí z miniaturní návsi (asi jako by
se startovalo ve Vigách od kostela...). Tento start však byl
určen pouze pro závody dětí (podkova sloužila v hlavním závodu
pouze jako průjezd cílem), vlastní závod Trans Brdy startoval
za dědinou a to ve třech vlnách po 5 minutách. Některé dravce
to štvalo, bo vlny byly (mimo tým Spořky a nejlepších jezdců
z dosavadních závodů seriálu KpŽ a sponzorští VIP "závodníci")
řazeny podle toho, kdy se kdo zaregistroval bez ohledu např.
na výsledky z minulých ročníků, takže se v úvodním 6,5 km stoupání
museli později registrovaní namakanci s vyššími startovními
čísly prodírat přes ty méně výkonné z vln před nimi. Závod byl
vzhledem ke svému profilu, délce 62 km a převýšení cca 1200
m, poměrně svižný. Já jsem se hned v úvodu nechal strhnout k
závodění a ze svého pohledu bych průběh závodu rozdělil na 3
kapitoly:
1. kapitola (0-20 km): "Na plný kotel aneb Kua, gde je
ten Purmen?"
2. kapitola (20-40 km): "Jak se rodí křečová žíla aneb
Kua, gde je ta občerstvovačka?"
3. kapitola (40-62 km): "................(tečky místo klení)
aneb Kua, gde je ten cíl?"
Trať byla technicky vcelku pestrá, kromě lesních asfaltek a
krátkých úseků na silnici nechyběly brody, sjezdy a krátké prudké
stoupání po kluzkých kořenech a kamení, šotolina atd. Nejrychlejší
dravci zvládli trať v čase kolem 2:23 h. (1. Purmen, 2. Hynek),
já jsem se při nejlepší vůli dostal hlavně díky častým přestávkám
ve 2. polovině trati způsobených křečemi v lýtcích i stehnech
až těsně pod 4 hodiny....tož ostuda, ale včerty, hlavně že jsem
dojel a aspoň nebude problém si příští rok výsledek zlepšit!
Jinak počasí se extrémně povedlo, sluníčko a lehký osvěžující
větřík panovali od rána až do pozdního odpoledne, občerstvení
(2 bohaté občerstvovačky s mmj. carbosnacky, energetickými tabletami
nebo i pivem, po dojezdu těstoviny, dobrá voda a plzeň) taky
ušlo, při mytí kol se netvořily fronty, takže z mého pohledu
(až teda na výsledek:) byl TransBrdy velmi podařený podnik.
Celkový průběh TransBrdy však bohužel ovlivnila také řada zranění
a úmrtí jednoho bikera, který po odstoupení z trati dostal infarkt.
P. S. Thanks for great technical support to my Mongoose, který
mě nenechal ani jednou během závodu ve štychu!