Redakce CykloServer.cz, 21.6.2006 12:45
Petyša tour 06. Třetí ročník ve znamení změn. Petyša vstoupila do série Galaxy anlen jako jediný podnik na Moravě. Změnila trať, cíl a start přesunula do jediného místa v Rožnově pod Radhoštěm a ráda by překročila stín regionálního závodu.
Teď už jen aby drsné beskydské kopce přilákaly další nadšence, protože málokde si otestujete svou fyzičku jako tady. Prověří zejména dlouhé výjezdy vesměs po šotolině a pěkné sjezdy, no až na ty šutry. Pro 160 bikerů čekalo na 55km 1600 m převýšení, na mírnějších 30 km vyrazilo 110 kousků.
Petyšu mám skoro povinnou, jelikož jsem domácí. Na větší kopce jsem zvyklý, tak se těším. Navíc v tropickém týdnu, přišlo krásné ráno plné přeháněk. Start. Příjemný slabý deštík pokračuje. První ostré stoupání hned po startu rozdělí startovní pole, takže žádná tlačenice. Již na druhém kilometru první občerstvovačka s domorodú slivoviců. Asi po 4 km táhlého výjezdu se pod Kamenárkou stáčíme a je tu první pěkný sjezd, první defekty. Brzy ovšem přichází ke slovu nejmenší pila. Horská prémie na Velkém Javorníku.
Konečně. Do Rožnova nás čeká nádherný sjezd. Střídají se kořeny, hlína, kameny, za chvíli bolí ruce. Jsme dole na asfaltu, sypem to přes 40 a náhle malá nepozornost, pozdě zabočím a brnknu o zadní kolo… nejvíc bolí prcka, rameno a loket. Přilbu jsem důstojně otestoval, z hlavy mám jen malounko odřené čelo s nárazu, za to řádně naražený krk. Jinak roztržené rukavice, dres, i železo na přesmykači, zohlá přehazka, chybí bříško na malíčku. Vyzkoušel jsem telefonní číslo uvedené na startovním a za 10 minut mě přijela očistit a ovázat sanita.
Po chvíli se mi podařilo narvat řetěz zpět do přesmykače a rozhodl jsem se hrdinně dokončit. Těch 10 km stoupání na chatu Mír s nefungující přehazkou bylo maličko na palici, ale nahoře jsem si půjčil kleště a kolo si opět vrní. Aha, ještě znýtovat řetěz. Jinak na chatě Mír super občerstvovačka včetně piva. Vzhledem k tomu, že deštík ustal a vylezlo tropické slunko, nepohrdnu.
Následuje pohodová vrstevnicová cesta pod Radhoštěm asi v 1000 m.n.m. a pak se zhluboka nadechnout ke sjezdu. Hlavně ať nelepím, jelikož mě bolí celý člověk. Sotva naraženým ramenem udržím řidítka ve sjezdu.
Dle mého největší záludnost trati spočívá v průjezdu Bácova. Po drsném sjezdu, kdy klesnete o 600 výškových metrů a nešlapete, se ztuhlýma nohama nahodíte 1-1 a ve sluneční výhni hurá vzhůru. V Bácově je sice občerstvovačka, ale to už si říkáte, je to za pár, jedu. Místní děti mě obstřikují vodou a hle, u trati sedí i místní opivený občan, natáhnu ruku pro nápoj a jejda, jedu s pivem. Díky, díky. Ve výjezdu se mi vcelku daří díky přísunu iontů z piva a operu pár zkřečovaných borců.
A je to tady. Poslední sjezd na Dolní Bečvu. Jedu na jistotu. Konečně asfalt. Přišlápnu a ssssss… to nebude had. Zalepím. Z místní hospody na mě huláká borec ze Spedosu, tak si jdu hltnout piva. Co kdyby křeče. Závěrečný úsek okolo Bečvy je opravdovou lahůdkou. První náročný sešup na stezku, pak vcelku brutální přejezd potoka, ale je na výběr voda – lehce otesaný kmen, nato přijde trošičku bahna a po krásném přejezdu golfového hřiště krkolomný přejezd kanálu. Ten přenesu, protože bebínek mám již fakt hodně a nedodělám se těsně před cílem.
Zázemí poskytnul Sport autokemp. Pěkné místo. Možná trošku pěnilo pivo, moderátor byl nějaký divný (jméno hlavního pořadatele Petružely spletl snad 10krát), hlavně že byla bohatá tombola a šlo ležet v příjemném stínku okolních stromů.
Na bedně se seřadili od nejlepšího Karel Hartl, Martin Haman a Zdeněk Tomeček, přičemž o prvenství se po 2 h 23 min rozhodlo až na cílové čáře. Všechno další se dozvíte ze stránek beskydbike, jelikož ty jsou fakt mega, zejména fotogalerie, kde je tak tisícovka fotek.
Tonda LiebelCelý obsah této stránky byl převzat z cykloserver.cz
