BESKYD TOUR - ROAD 2005
Datum: 16.7.2005
Počasí: polojasno
Teplota vzduchu: 24°C
Celkový počet startujících, kteří dokončili závod: Dlouhá trať (198 km) 199
24. m do 40 20. 125 28. m do 40 24. 125
Letošní Beskyd Tour se přesunul z turisticky vytíženého Rožnova p.R. do nedalekého Frenštátu p.R. Dva naši zástupci se vydali na zkušenou a rozhodnuti pokořit 190 km dlouhou trať.
Počátečních cca 70 km vedlo po mírně zvlněných silnících.
Chleba se začal lámat při prvním náročnějším stoupání z Ráztoky na Pustevny. Tady se již peloton značně roztrhal.
Po výjezdu na Soláň čekalo všechny výživné stoupání na Kasárna, potom sjezd do Makova, poté na Bumbálku. Dále se trať ubírala kolem přehrady Šance, s následným pro mnohé již značně nepříjemným výjezdem na Smrček.
Na tomto kopci si již mnoho lidí myslelo, že je již stoupáním konec a že je čeká pohodový dojezd do cíle, ale protože se jel závod v Beskydech nebylo tomu tak, o čemž se všichni přesvědčili v závěrečných kilometrech.
V konkurenci silničářů si oba nevedli vůbec špatně, když hlavní jejich doménou jsou bike maratony. Michal Janoušek zajel v kategorii 20. a celkově 24., Radim Herman obsadil v kategorii 24. a 28. místo celkově.
Silniční BeskydTour 2005 očima našeho závodníka:
Jen pro vyjasnění naší účasti v tomto závodu musím říci, že jako ostatní bikeři, také my využíváme pro svůj optimální trénink "silničky". Přesto, že silničky využíváme krátkou dobu, chtěli jsme zkusit a poznat silniční závody, takové jaké opravdu jsou. Tento závod ve mě vyvolal touhu, kterou jsem se rozhodl uskutečnit a taky se tak stalo.
Startovalo se přímo v centru Frenštátského náměstí, kde se po ránu objevilo téměř šest set závodníků, mezi kterými nechyběli závodníci jako Andrle, Benčík, Herman, Chára (hokejový obránce), ale také já, Michal Janoušek a Radim Herman. Bohužel však chyběla účast našich týmových kolegů, kteří se letos nezúčastnili, ale podpořili nás přímo na traťi.
Nakonec jsme se s Radimem shodli a zvolili delší 185 km trasu, protože zvítězilo naše odhodlání jít do toho naplno, ale zároveň s vědomím, že riskujeme možnost velkého "prošití", které naštěstí nebylo až tak extrémní než jsme zvyklí u delších, ale hlavně o dost náročnějších horských maratonů.
Po startu následovalo rozjetí s naším postupným přesunem do předních pozic hlavního balíku. Ten jsem především dojížděl já a poté jsme spolu s Radimem drželi jeho dané tempo, které se dalo udýchat. Prvních šedesát kilometrů vedlo podbeskydím s mírnějším profilem. Už asi po 40 km byla špice roztrhaná na několik menších skupinek.
K rozdělení hlavního balíku došlo až před stoupáním na Pustevny (první prémie). Ostřejší tempo jsme nasadili ve výjezdu po Knížecí cestě, které bylo doprovázeno skandováním našich týmových kolegů jedoucích s námi až na Pustevny. Toto stoupání dávalo všem pořádně zabrat a proto zde docházelo k velkému prošívání a vymačkávání výkonů. Po této léčbě následoval dlouhý deštivý sjezd na Prostřední Bečvu, kde jsme vytvořili čtyř člennou skupinu a pokračovali dále stoupáním na Hutisko-Solanec.
Zde jsem cítil nástup mých obvyklých křečí, které mě doprovázely po celou dobu závodů se střídáním silných a slabých stahů. Jediné co z větší části zabíralo byla jízda ze sedla s ozvěnou občasných výkřiků (takže i když to dřelo, tak to muselo jet).
K roztrhání naší čtyř členné sestavy, došlo až před stoupáním na Kasárna (900 m). Nejdříve nastoupil "spešl silničář", který měl nainstalovaný měřič watového výkonu v zadním náboji. Následoval Radim a silničář X, který zajistil Radimovi drink, který neobdržel od svého zdroje. Rozjetím mých křečíků jsem Radima stáhnul "dorval" u konce stoupání. Na vrcholu Kasáren, jehož závěrečný úsek měl daleko do dokonalého povrchu pro silničku, jsme se krátce občerstvili a vyrazili na zbývajících 85 km.
Osmikilometrový sjezd do Makova se nemohl obejít bez opětné deštové přeháňky, která se postupně ustálila v průběhu stoupání na Bumbálku (800 m). Zde jsem měl zajištěné občerstvení od samotného předsedy našeho klubu.
Další úsek trati jsme jeli v tříčlené sestavě směr Bílá a dále kolem vodního díla Šance, který patřil mezi poslední úseky s vyloučeným provozem motorových vozidel (celkem 30 km). Na začátku stoupání na Smrček (700 m) jsem zpozoroval, že nás začínají sjíždět ostatní závodníci a bylo nutné změnit strategii. Ta obnášelo mimo jiné i to, že jsem se musel rozloučit s Radimem a pokračovat do cíle bez něj. Tento tah se nakonec vyplatil, protože jsem unikl balíku a dojel do cílové čáry jejíž poslední metry byly velice výživné (strmé stoupání cca 12%)...
Michal Janoušek
Více informací o závodě zde >>>
